Incident Čchonan – historický kontext sporné hranice

Jak je vidět na obrázku z The Economist, jihokorejská korveta Čchonan byla potopena poměrně daleko od jihokorejského pobřeží i demilitarizované zóny (DMZ), která rozděluje obě Koreje na pevnině.  Jak to, že ostrovy Pengnjong (Baekryeongdo/Baengyeongdo) a Tečchong (Daechongdo),  které jsou vzdáleny více než 200 km od nejbližšího jihokorejského území, a přitom pouhých 12 km od severokorejského pobřeží, patří Jižní Koreji? A jak je to s námořní hranicí mezi Korejemi v Žlutém (korejsky Západním) moři?

I před vypuknutím korejské války v červnu 1950 spravovala tyto ostrovy vznikající Jižní Korea, ale po vypuknutí bojů byly na několik měsíců obsazeny severokorejskými vojsky. Už tehdy se někteří obyvatelé uchýlili k metodám partyzánského odboje, čehož později využila americká armáda. Americké námořnictvo mělo nad (téměř neexistujícím) severokorejským absolutní převahu, brzy po vylodění v Inčchonu operovalo podél celého pobřeží poloostrova a americké jednotky obsadily většinu strategicky významných ostrovů. Na větším z ostrůvků, Pengnjong (Baekryeongdo), přitom americké jednotky navázaly na začátku roku 1951 kontakt s protiseverokorejskými partyzány a posléze  zřídily základnu Leopard base, která sloužila k výcviku a zásobování partyzánských jednotek (více informací zde).

Ostrovy Pengnjong a Tečchong (a další tři ostrovy na východ od nich) byly pak čl. 2 písm. b smlouvy o příměří, která ukončila boje na korejském poloostrově, prohlášeny za území pod kontrolou vojsk OSN, nicméně v rámci jednání nedošlo ke shodě o námořní hranici (na rozdíl od Japonského / Východního moře, kde byla hranice se souhlasem všech bojujících stran vymezena).  Pengjong tak zůstal jihokorejským územím, a k místním obyvatelům přibyla elitní brigáda námořní pěchoty Černý drak. Dnes tvoří ze zhruba osmi tisíc obyvatel ostrova vojáci celou polovinu, a ostrov je prošpikován bunkry, pevnůstkami a ostnatým drátem.

Dodnes sporná mořské hranice v oblasti, tzv. Northern limit line (NLL), byla jednostranně vyhlášena OSN 30. srpna 1953 poté, co jihokorejský prezident I Sungman (Yi Seungman) odmítl smlouvu o příměří podepsat. Měla zabránit jihokorejským jednotkám v pohybu na sever a porušování podmínek příměří (od toho i název NLL jako limit výskytu jihokorejských bojových lodí). Protože se Sever a Jih nebyly schopny dohodnout na tom, zda výsostné vody budou 3 míle nebo 12 mil od území pod jejich kontrolou, vrchní velení vojsk OSN jednostranně rozhodlo, že NLL povede v polovině vzdálenosti mezi jihokorejskými ostrovy a severokorejským pobřežím. Severní Korea NLL nikdy za závaznou neuznala, a později, rovněž jednostranně, vytyčila hranici jinou, která vede podstatně jižněji a Jihu poskytuje jenom úzké „koridory“ k přístupu k jeho ostrovům. Jihokorejská kontrola ostrovů přitom nikdy sporná nebyla.



Horní mapa ilustruje konkurující si jihokorejskou Northern limit line (zelená) a severokorejskou verzi hranice (žlutá) mezi teritoriálními vodami dvou Korejí, a pět jihokorejských ostrovů u severokorejského pobřeží.

Spodní mapa pak místo potopení Čchonanu na jih od ostrova Pengnjong (Baengyeong Island).

Vzájemně se překrývající výsostné vody a fakt, že se jedná o velmi bohaté loviště krabů, pak vedly k řadě konfliktů mezi jihokorejskými a severokorejskými hlídkami, které „sve“ rybáře doprovázejí, nebo se snaží vykázat čínské rybáře, kteří v těchto vodách často pytlačí. Proto ke střetům pravidelně dochází na přelomu jara a léta, kdy je v oblasti  „krabí sezóna“, i když dvakrát (2004, 2009) ke konfliktům došlo v listopadu. Až do potopení Čchonanu přitom z přestřelek vzcházela lépe Jižní Korea, i když ani její námořnictvo se nevyhnulo ztrátám na životech.

  1. Méně je někdy víc Odpovědět

    Dobrý večer, se zájmem sleduji Vaše aktivity, ale domnívám se, že není nutno překládat úplně vše. V prvé řadě bych předpokládal, že na stránkách ČKS budou alespoň české přepisy – klidně populární. Za druhé, by mne zajímalo, kdo je autorem příspěvku, jestli jsem to dobře pochopil, tak jde o překlad z časopisu The Economist. Ta jejich kvalita tedy padá… Především jde o to, že uvedený článek je v mnoha ohledech matoucí. Je zjevné, že autor se neorientuje ani v základech mezinárodního práva námořního (např. námořní míle od pobřeží), které si lze osvěžit v kurzech politické geografie. Už vůbec nechápu, proč se zde prezentuje propagandistická severokorejská mapa, která uvádí místo potopení zcela mimo realitu. Právě tak, aby mohl být vzbuzován dojem, že došlo k boji nedaleko NLL. K žádnému boji nedošlo! Jihokorejská loď byla potopena, aniž by došlo k uvedení do stavu bojové pohotovost. Proto i skoro 50 mrtvých jihokorejských námořníků. Příště přeji šťastnější ruku. S úctou Petr Bláha

    • Michal Vodrážka Odpovědět

      Autor se orientuje nejen v základech mezinárodního práva námořního, ale i v jeho historii, a proto ví, že před současnou normou 12 námořních mil pobřežního moře/teritoriálních vod (kodifikovanou Úmluvou OSN o mořském právu v roce 1982) byly až do poloviny 20. století za normu považovány 3 námořní míle, dostřel pobřežního dělostřelectva. Tedy v době ukončení korejské války byly za standardní normu považovány tři míle, i když některé státy si vyhrazovaly i vzdálenější hranice teritoriálních vod.

      Mapa, kterou označujete za „severokorejskou a propagandistickou“, byla z jihokorejského zpravodajského serveru DailyNK.com (který provozují uprchlíci z KLDR a je protiseverokorejský) a sloužila k ilustraci rozdílného postoje KLDR a KR k vytyčení hranice teritoriálních vod. Bylo u ní jasně uvedeno, že „ilustruje kromě hranic i místo přestřelky z listopadu 2009“. Čchonan byl potopen letos (2010), takže pokud jste si popisek přečetl, nechápu, jak jste mohl dojít k závěrům že „uvádí místo potopení zcela mimo realitu. Právě tak, aby mohl být vzbuzován dojem, že došlo k boji nedaleko NLL“. Pokud jste si popisek nepřečetl, doporučuji Vám to příště před komentováním udělat, abyste se náhodou neocital mimo realitu Vy.

      S poděkováním za kritiku

      Michal Vodrážka, autor

      • Méně je někdy víc Odpovědět

        Milý Michale,
        děkuji za reakci i za odhalení autorství. Dovoluji si upřesnit dle odstavců:
        1) Uváděné ví i kritik. Ve své stručnosti jsem však (asi nepříliš srozumitelně) směřoval k tomu, že diskuze o námořních mílích je pro vysvětlení potopení jihokorejské lodi u jihokorejského ostrova Pängnjŏng severokorejským torpédem zcela irelevatní. Totéž do značné míry platí o vysvětlení vývoje demarkace státních jurisdikcí (zdaleka nejde jen o teritoriální či pobřežní moře 12 nm), respektive dnes etablované námořní hranice ve Žlutém moři. Uvádíš řadu nepřesných „drobností“, které by měl znát i laik, který problematiku alespoň zběžně sleduje. Například terminologické nuance termínů jako Dohoda (nikoli „smlouva“) o příměří, pozici ostrovů si lze osvěžit pohledem do mapy, atd.
        Vysvětlení historického konextu si žádá solidní studii, jež by mnohonásobně převyšovala prostor Tvého příspěvku, nikoli zkratkovité „nástřely“ a nepříliš fundované závěry. Kodifikované často neodpovídá etablovanému či mezinárodně uznávanému; o nárokovaném nemluvě. Dvojnásob to platí v naší milé Koreji a jejím okolí. (Pro ilustraci nepříliš efektivního vysvětlování: SSSR si teritoriální moře 12 námořních mil nárokoval již od roku 1921, od roku 1968 i kontinentální šelf podle konvence z roku 1958 a od 80. let 200 nm jako exkluzivní hospodářskou zónu; ČLR 12 nm od roku 1958 a následně šelf; Japonsko od roku 1977 12 nm a 200 nm jako rybářskou zónu, jen o měsíc později se přidala KLDR k nároku 12 nm a 200 nm EHZ na šelf vzhledem ke své pozici nároky nikdy příliš nevázala, KR vznesla nároky vážící se ke kontinetnálnímu šelfu již v lednu 1952, 12 nm nárokuje od dubna 1978….). Rovněž si ctěné čitatele dovoluji upozornit, že řada materiálů „publikovaných“ na webu má velmi nekvalitní charakter a není radno je nekriticky přejímat.
        Odkaz k námořním mílím nic podstatného nevysvětluje, ale spíš zamlžuje. Pro pochopení celé problematiky je podstatná existence pěti jihokorejských ostrovních skupin či ostrovů u severokorejských pobřežních vod. Jak správně píšeš, severokorejská strana je Dohodou o příměří uznala jako území pod vojenskou kontrolou velení OSN, potažmo pod jurisdikcí Korejské republiky. Dva (Pängnjŏng a Täčchŏng), o nichž píšeš se nachází nejzápadněji. Ostaní od nich neleží na východ, jak nesprávně píšeš, ale Sočchŏng je nedaleko jižním směrem, skupina ostrovů Jongpchjŏng docela daleko jihovýchodním směrem a ostrov U ještě dál na východ. Právě to, že jejich pozice tvoří pás kolem jižního a jihozápadního pobřeží provincií Hwanghä, je velmi podstatné ze strategických i dalších důvodů (proto jejich explicitní zmínka v Dohodě o příměří).
        Velení OSN pochopitelně jinak než „jednostranně“ severní limitu (NLL) vymezit nemohlo. Předvídané mírové smlouvy nikdy nebylo dosaženo, KLDR porušila nebo rovnou vypověděla všechny podstatné smlouvy a dohody, včetně Dohody o příměří. Pro potřeby vymezení operačního prostoru armád ve Žlutém moři velení OSN jednoduše aplikovalo Dohodu o příměří, explicitně vytyčením NLL. Ta neměla zabránit „zlým“ Jihokorejcům v opakovaném útoku proti „hodným“ Severokorejcům, jak u nás hlásala propaganda a jak z tvého příspěvku bohužel pomýleně plyne, nýbrž cílem bylo vymezit nejsevernější limitu obrany (demarkaci operačního prostoru) proti případnému opakovanému útoku ze Severu, zabránit kontaktu armád, tedy zabránit pokračování války.
        Velmi podstatné je to, že KLDR tuto demarkaci dlouhodobě respektovala. Po zdrcující porážce v jí vyprovokované válce se ani není čemu divit. Postupem času se z linie etablovala de facto námořní hranice, která je bežně uznávána členy mezinárodního společenství. Zástupci KLDR přišli s tvrzením, že inkriminované ostrovy se vlastně nacházejí v severokorejských výsostných vodách poprvé v roce 1973, ale přesto až do nedávné doby KLDR hranici zásadně nenarušovala a svá tvrzení nepodporovala podstatnější akcí. Od dob programu slunečního paprsku jsme bohužel svědky stále znepokojivějších, velmi podstatných akcí. KR zcela přirozeně (více než půl století) považuje NLL za etablovanou hranici, kterou se KLDR snaží jednostraně změnit. Rozhodně jde o mnohem víc než o kraby, jak vtipně píšeš na závěr.
        Severokorejský útok i opakovaná vyhlášení KLDR, že jako jeden ze signatářů vypovídá Dohodu o příměří, de iure nastolily stav horké války. De facto horká válka neprobíhá jen díky tomu, že ostatní signatáři a Korejská republika na flagrantní porušení příměří neodpověděli způsobem odpovídajícím závažnému válečnému aktu. Taková „odpovídající“ odpověď by totiž velmi pravděpodobně měla neadekvátní důsledky (potenciální celoplošná eskalace konfliktu). V tom tkví celá podstata a závažnost problému.

        2) Osobně si myslím, že jsem docela realista. Článek jsem četl docela pozorně, leč uváděného popisku, který již není k nalezení, jsem si očividně nevšimnul. Mapu jsi zřejmě jako matoucí shledal sám: děkuji za její výměnu. Dávat pod článek Incident Čchonan mapu ze staršího konfliktu je každopádně matoucí. Zatímco někteří autoři podobná matení působí záměrně (srov. komunistickou literaturu ke korejské válce), v tvém případě šlo zjevně o nedopatření, respektive nedostatek podkladů. Jinak děkuji za doplnění českých přepisů a poprosil bych, aby se autoři jednotlivých příspěvků podepisovali. Pak lze vznášet podnětné připomínky přímo, pdorobněji tak činím e-mailovou zprávou a přeji hodně zdaru. Petr Bláha, bývalý předseda ČKS

  2. s podpisem i datum Odpovědět

    Nyní prezentovaný hlavní příspěvek evidentně nepochází z 30. 5. 2010, jak by si neorientovaný a jako já nepozorný čtenář mohl myslet. Proto by bylo vhodné kromě podpisu autora uvádět i datum alespoň poslední změny. Solidní weby tak běžně činí. PB

Leave a Reply

*

captcha *