Kyung Jin Park je původem z Jižní Koreje, dlouhodobě však žije s manželem v Praze. Kaligrafii se věnuje již řadu let a své zkušenosti nyní předává na kurzech King Sejong Institutu v Praze. V minulosti pracovala například pro Korean Air, v současnosti se věnuje výuce korejské kaligrafie. V Česko-korejské společnosti nově působí jako poradce pro kulturu.
Od kdy žiješ v Čechách a čemu se zde věnuješ? V České republice žiji od roku 2000, s manželem jsme se poznali v Jižní Koreji. Dosud jsem zde měla různá zaměstnání. Nejprve jsem pracovala v korejské restauraci, která byla otevřena v roce 2000 jako jedna z prvních v České republice. Pomáhala jsem zde hostům s výběrem jídla a představovala jim kulturu korejské kuchyně. Později jsem pracovala jako průvodce Korejců navštěvujících ČR. V letech 2002-2004 jsme se s manželem přestěhovali do Paříže. Po návratu do ČR jsem pracovala v malé korejské cestovní agentuře. V roce 2006 jsem pracovala pro leteckou společnost Korean Air, v této době zaváděli pravidelnou linku mezi Prahou a Seoul- Incheon. Před nedávnem jsem však pozici v KAL z rodinných i osobních důvodů opustila. Od začátku mého pobytu v ČR jsem již kontaktovala řadu studentů koreanistiky a seznámila je se základy kaligrafie. Jako lektor kurzů kaligrafie jsem se účastnila mnoha festivalů korejské kultury a nyní se soustředím převážně na povolání kaligrafa. Od jarního semestru vedu na King Sejong Institute v Praze kurz kaligrafie a soukromě učím korejštinu a kaligrafii.
Lidé z Asie většinou na evropském způsobu života oceňují důraz na individualitu. Často je však pro ně obtížné se této změně přizpůsobit. Bylo i pro tebe těžké zvyknout si na českou mentalitu v porovnání s korejskou ? Ano, hlavně na začátku to bylo velmi těžké. Lidé se na mě tak často neusmívali jak jsem očekávala. První dva roky jsem byla v nové společnosti naprosto ztracené a zoufalá. Z těchto důvodu jsem odjela do Francie. Nicméně jsem se po dvou letech vrátila, sice s obavami ale i novou nadějí. Skrze soustředěné cvičení mysli jsem se obrátila k sobě samé a zjistila, že mentalita lidí pramení z historie a odkazu země. Uvědomila jsem, že mé trápení je odrazem mé vnitřní nevyzrálosti a vlastnímu neporozumění. Jako šťastný člověk mohu bez obav sdílet štěstí a povzbuzovat jej i v ostatních. Postupně jsem si začala být vědoma důvodu proč jsem zde a proč musím se vrátit. Nakonec to byl pro mě přínos a šance uvědomit si svou karmu a změnit ji. I přes odlišnou mentalitu si nyní opravdu vážím toho že žiji v ČR.
Za dobu co žiješ v České republice jsi určitě narazila na spoustu obecných představ o Koreji. Jaké mají Češi povědomí o Koreji ? Dvě Koreje, Jižní a Severní. Samsung a několik dalších společností. Rychlý růst ekonomiky. Tvrdě studující a pracující lidé. Morálka, zdravé a výborné jídlo. Režisér Kim Ki Duk a K-pop.
Na tvorbu má nepochybně pronikavý vliv i prostředí, ve kterém se umělec nachází. Je pro tebe české prostředí inspirativní? Ano, velmi. Především jsou Čechy nádherná a požehnaná země. Vnímám zde krásu harmonie mezi přírodou, civilizací a kulturou. Umění je všude okolo a každý je umělcem. Dokonce i na vesnici, v koutku zahrady vidím kreativitu a umění. Je mi potěšením nalézat uměleckou inspiraci v obyčejném životě. Za další pociťuji příval vzdoru ve společnosti. Mladá generace má přehled a je schopna řídit život v rovnováze. Má respekt k historii, tradici a přírodě. Mladí lidé jsou velmi vnímaví k významu světového míru a humanizmu.
Česká společnost se od korejské v mnoha směrech odlišuje, například hierarchií, dynamičností, masovostí. V čem vidíš největší rozdíly mezi českou a korejskou společností? Češi jsou spíše rozvážnější v zavádění nových konceptů a myšlenek, po úvaze jsou ale schopni tyto změny přijmout. Je zde přirozené rozvíjet nové věci v souladu s kvalitou. Korea je v rozšiřování a zavádění nových věcí o něco rychlejší. Korejci mají tendence vždy hledat něco nového, nebo využívají trendů novým způsobem. Někdy je však tato snaha příliš experimentální a výsledek je často prázdný a bez rovnováhy.
Studium kaligrafie je výborný prostředek k rozvoji osobnosti a k dosažení vnitřní harmonie. Zároveň je to jedno z nejnáročnějších umění, kterému se lze v Koreji věnovat. Co máš nejraději na procesu psaní kaligrafie? V podstatě si nejvíce užívám přípravu. Nejprve si zvolím přísloví či slova a styl ve kterém chci psát. V tichu místnosti pak hodinu roztírám třecí tuš a vnímám její vůni. Poté vezmu štětec a papír a přivoním k nim. Nakonec, když už jsem připravena psát, příliš nerozmýšlím, pouze nechávám svou ruku volně dělat tahy. Zamilovala jsem si pohled, kdy se tuš potká s papírem, a společně tvoří. Každý tah je nový, stejně jako i já se v každém momentě měním. To mě naplňuje radostí, dodává sílu a udržuje ve studiu. Psaní kaligrafie mi přináší hlavně potěšení. Do srdce mi vnáší moudrost a krásnou poezii. V kaligrafii platí pouze jeden tah na jednu čáru bez možnosti opravy. Jeden tah stačí, není důležité jak byl vytvořen. Pak jen musíme pokračovat dalším.
Pro většinu lidí může být na pohled nesnadné rozeznat rozdíly mezi korejskou a například čínskou, nebo japonskou kaligrafií. V čem ty vidíš rozdíly? Přesně nevím, protože se zabývám pouze psaním Hanguelu (korejská abeceda). Obecně řečeno, mezi těmito zeměmi není příliš rozdíl ve filozofii psaní kaligrafie. Během staletí se styly měnily. Nejdůležitější věcí v kaligrafii je mysl autora. Ze stylu psaní můžeme vyčíst autorovu povahu a osobnost. V tradici byli velcí učenci a filozofové zároveň i výtečnými kaligrafy a dostávalo se jim velké úcty a společenských výhod. Pro příklad můj dědeček dostal svolení ke sňatku od rodičů mé babičky, protože byl skvělým kaligrafem.
Máš nějaké vzory v kaligrafii, oblíbené umělce? Nemám jednoho oblíbeného umělce. Mému otci je přes 75 let a stále píše téměř každý den. Když za mnou přijel do České republiky, daroval mě a mému muži své svitky kaligrafie, které obsahovaly dobré zprávy společně s přáním jeho dětem. Když jsem navštívila svého bratra a sestru, na stěně jsem viděla jeden z jeho svitků. Líbí se mi tato přirozenost bytí kaligrafa. Velký zenový mistr Thich Nhat Hanh je rovněž vrozený kaligraf. Píše velmi jednoduché fráze, jako například „vypij si čaj“. Bezprostředně se nad touto zprávou s úsměvem nadechnu.
Z pohledu Evropana se může zdát, že se způsob psaní kaligrafie příliš nemění a spíše pokračuje v tradici. Liší se dnešní kaligrafie od tradiční, vyvíjí se ? Ano, je to velmi odlišné a já to obdivuji. Současný styl je velmi svobodný a jiný. V porovnání s čínským písmem, Hanguel měl méně možností ke změně stylu. Dominantní vertikální a horizontální čáry v každém písmenu si zvykly na limit v rozmanitosti psaní. Nicméně dnešní moderní způsob psaní Hanguelu překonal tento handicap, a proměnil ho ve skvělá umělecká díla. Tento volný způsob umožňuje větší emocionální a dynamický pohyb v kaligrafii Hanguel.
Máš nějaké oblíbené kaligrafické přísloví? Když jsem byla teenager napsala jsem pro jednu výstavu přísloví. Je to část jedné pasáže od Lao-tzu „진흙으로만든그릇은그속이비어야제구실을한다“. Doslovný překlad je “ vnitřek hliněné misky by měl být prázdný aby se dal použít„. Když jsem v té době tato slova mnohokrát psala, nerozuměla jsem hloubce toho přísloví. Dnes už, zdá se, rozumím ctnostem prázdnoty.
Jaké máš plány do budoucna? Přála bych si pokračovat v činnosti kaligrafa a nadále představovat lidem kaligrafii, zejména studentům korejského jazyka a kultury. Kaligrafie je umění dynamického pohybu a pomáhá nám nalézat naše vlastní, skryté Logos. Pokud si mohu ještě něco přát, ráda bych přispěla svým životem zde k podpoře kulturního mostu mezi Koreou a Českou republikou. Přispět k vzájemnému porozumění a rozvoji skrze přátelství.
Ptal se Jiří Bouma
