Veronika Kusniriková odjela do Koreje na vladní stipendium, rozhodla se tam zůstat a teď pracuje pro českého investora v Pusanu. Jak se žije v jedné z nejdynamičtějších asijských zemích? Je těžké se do Koreje z Čech dostat? Zeptali jsme se Veroniky.
Hned na úvod – jak jste se ocitla v Koreji?
Má cesta v Koreji šla od studia v Kwandžu, pokračovala přes zimní brigády na zemědělských farmách na Čedžu a v buddhistických chrámech, přes práce v japonských i korejských firmách a končila magisterským studiem v Soulu. To mimochodem minulý rok legračně vystihly naše univerzitní noviny rozhovorem s titulkem „První cizinec studující na Koryo univerzitě obor japonská filologie v korejštině.“ Momentálně pracuji jako marketingová manažerka ve firmě Gold of Prague, která v Koreji investuje a staví české pivovary.
A proč Korea? Jak dlouho už tam vlastně jste?
V Olomouci jsem si během bakaláře (obor germanistika a japonská filologie) přihodila kurzy korejštiny a v roce 2011 se vydala poprvé na výměnný pobyt do Soulu. Ony slavné, krátkodobé rozmazlovací zahraniční pobyty si ani nelze neužít. Řekla jsem si, že se jednoho dne vrátím. Teď jsem tu už čtyři roky. První rok jsem žila v Kwandžu, poté dva roky v Soulu a poslední rok jsem v Pusanu.
Bylo tĕžké se do Koreje dostat? Spoustu lidí to láká..
Spojila jsem zájem o studium v zahraničí s vášní pro akademický výzkum a přihlásila se na magisterské studium v Soulu. Po dokončení jsem přísahala, že se vracím do Česka a místo toho jsem si tady našla práci. Korea láká neuvěřitelné množství lidí, ale mě vždy zajímá, co si od pobytu tady slibují. Potom lze radit (nebo naopak radši odrazovat). Pokud jsou si lidé jistí svým „Proč“, tak ono „Jak“ už je jednoduché – možností je dnes nespočet, ať už pro studium nebo práci. Mohou začít u ambasády, komory, facebookové skupiny nebo české univerzity, které často mají s korejskými univerzitami smlouvy. Stačí nebát se zeptat.
Co vás na Koreji nejvíce překvapilo?
Alfou a omegou je kolektivismus v korejské společnosti – hrozný je ve smyslu diskriminace na základě společenské hierarchie a skvělý v ohledu laskavého a trpělivého přijetí do skupiny. A od tohoto se odvíjí všechno ostatní. Také mě překvapilo, jak kruté umí být plně korejské pracovní prostředí. O to víc násobeno, pokud jste mladí, ženského pohlaví a cizinec, a to přestože mluvíte plně korejsky. Veřejný rasismus jsem zde skoro nezažila. Ale ten skrytý potom o to víc překvapí. Na vtipnější notu, v druhé řadě mě překvapili korejští důchodci – takoví 90ti-letí Schwarzeneggerové z Asie s trvalou a kšiltem na hlavě. Ti mě naopak překvapovat nepřestávají nikdy.
A kdybyste měla jmenovat 3 plusy a 3 mínusy života v Koreji?
Plusy :
- Opravdu se zde skoro nekrade a Korea je relativně bezpečná země.
- Chci jako plus napsat i slavnou korejskou národní hrdost. Kéž by si Češi mohli vážit sebe nebo své země alespoň z pětinky tak jako Korejci té své.
- Ale to největší plus na životě zde? To si musí každý najít sám. Možná to je ten pocit při procházkách uličkami za královským palácem po večerech, možná to je vůně tradičních zeleninových trhů, možná ten zatracený K-pop. Cokoliv vám dodává energii a motivaci začít v Koreji každý nový den, je tím nejdůležitějším plus.
Mínusy :
- Korea je neuvěřitelně konzumní společnost, je těžké si na to zvyknout.
- Taky se mi zdá, že si Korejci moc neváží životního prostředí a slovo „ekologický“ je jim neznámé. S čímž souvisí absence odpadkových košů a nepořádek skoro všude ve městech.
- Pak mě mrzí neefektivita, se kterou mi přijde, že Korejci často pracují a studují. Myslím, že při práci mají oproti Korejcům Češi mnohem lepší houževnatost, výsledky a efektivitu. Jeden technik z Hyundai zde v Koreji to s nadsázkou vyjádřil následovně: Kdyby ke zdi postavili Čecha a Korejce s úkolem dostat se na druhou stranu, Korejec by hlavou bil o zeď, dokud by mu nekrvácela a on zeď neprobořil. Jeho šéfové by stáli vedle a tleskali a ocenili ho jako zaměstnance měsíce. Čech by použil dveře vedle a byl na druhé straně za 4 sekundy. A poté by dostal vynadáno od Korejců, že do toho na rozdíl od kolegy nevložil dostatečné úsilí a že ta námaha a ten pot se počítá.
Takže stojí Korea za to?
Korea stojí určitě za to. Pokud to s ní myslíte vážně, na druhý pohled vám ukáže své úplně jiné „já“. V tom dobrém i špatném smyslu. Umí vás naštvat i dojmout během jediného okamžiku. Budete vůči ní často silně kritičtí, ale vlastně ji budete mít pořád rádi. A ani nevíte proč, ale až uslyšíte Arirang, ukápne vám slza. „Ta zatracená Korea“, řeknete si a zatoužíte po chuti kimčchi.